Můj příběh

Pomáhám lidem plnit si své sny o novém bydlení.Mou vášní jsou hypotéky a cílem štastný a spokojený klient.Specializuji se na financování montovaných dřevostaveb.

Dnes bydlíme ve svém, v rodinném domku za městem. V klidném prostředí a pryč od rušných sousedů, kteří vám znepříjemňují život.

Ale vždycky tomu tak nebylo…

Znáte to. Jste mladí, chcete bydlet spolu mimo dohled rodičů a peněz není nazbyt. Najdete si bydlení v podnájmu ve městě. My zvolili podnájem v bytě s majitelem. Pokoje a kuchyň jsme si nově zařídili, koupelnu zrekonstruovali.

Bydlení v bytě vám přinese hned několik výhod. Staráte se jen a pouze o to svoje hnízdečko, do zaměstnání a za kulturou máte relativně blízko. Starost o dům má majitel, kterému platíte měsíční poplatky. Jenže potud idylka. Hlavním kamenem úrazu byli sousedé. Jedni svým bujarým životem vás nenechají spát. Ti druzí vám znepříjemňují život neustálým  peskováním, že hluk vytváříte záměrně a neumíte žít mezi lidmi. Prostě peklo. A to ještě nemáte rodinu. Dítě umí divy. Co potom?

Hledáme řešení.

 Najít si bydlení v jiném bytě, kde vás sousedi mají rádi a tolerují? Nebo se rozhodnete pro bydlení v rodinném domku? Zvažujete pro a proti. My se rozhodli pro to druhé, pro rodinný domek. Na pomyslných miskách vah převážila i ta skutečnost, že jsme oba s manželkou bydleli od dětství v rodinném domku.

 V nabídce realitních kanceláří jsme si našli konečně ten svůj vysněný dům. Byli jsme plni energie a nadšení. „Jdeme do toho“, řekli jsme si. Jenže, kromě toho nadšení potřebujeme peníze, bez nich to moc nepůjde. Budeme potřebovat půjčku.

Píše se rok 2000. S velkým odhodláním navštívím stavební spořitelnu (v té době byly hypotéky v plenkách). V ‚ústrety‘ mi přichází starší paní, bankovní úřednice s odměřeným pohledem. Předává mi do rukou formulář se slovy: „Co budete řešit? Tady je soupis všech formulářů, které budete potřebovat. Až to budete mít, přineste to a my to posoudíme. Můj dotaz: „A kdy se dozvím, že jste mi to schválili?“ Její odpověď: „Do dvou měsíců vám dáme vědět, pokud přinesete vše co je na tom seznamu!“ No ‚studenej‘ čumák. Mně spadla čelist a přešla chuť něco řešit. Do čeho jsi se to pustil?

 Nakonec, po několika výzvách, doplnění hromady papírů a dvou měsících, to klaplo. Úvěr byl schválen. A do měsíce byl dům zaplacen. A pro nás začal nový život.

 Uplynulo pár let…

 Píše se rok 2002. Práce v leasingové společnosti mi moc potěšení ani peněz nepřináší. Zkusím štěstí v bankovním sektoru. Okolo peněz se pohybuji již delší dobu. A začnu úvěry. Pomůžu stavební spořitelně vylepšit ‚bilanci v úvěrech a spokojených klientech‘.

 Tak jsem se vydal na dlouhou cestu. Na počátku jsem musel projít kurzy a školeními, abych nabyl řádné znalosti z tohoto oboru. Na konci jsem byl obtěžkán certifikáty a moudry školitelů.

 „S chutí do toho, teď to zvládnu levou zadní“, řekl jsem si. Nabral jsem spousty pracovního materiálu. Metodické příručky, tabulky, formuláře, přehledy…

 V jednoduchosti je krása.

 Každý začátek je těžký. Já se s ním hrdinně popral. Hromady nesrozumitelných pojmů a postupů jsem ‚přetavil‘ do jednoduché a srozumitelné formy pro každého, kdo chce řešit bydlení a nechce absolvovat bankovní produktové samostudium.

 A tak jsem se propracoval od podavače formulářů (tuto profesi někteří přepážkoví pracovníci zvládají bravurně dodnes) k úvěrovému specialistovi. V současné době se specializuji na hypoteční financování montovaných dřevostaveb. Na úvěry ze stavebního spoření jsem ale nezanevřel.

 Nyní jsem se rozhodl, že se o své zkušenosti podělím s vámi se všemi, kteří jako já před lety, řeší své nové bydlení.

 Dnes pomáhám a radím lidem, jaký úvěrový produkt a banku vybrat tak, aby splňovaly jejich požadavky. Zároveň jsem jejich průvodcem celým procesem od počátku až do konce. Detailněji vše můžete odhalit v mém eBooku.